I Rosicemi a Kratochvilkou se ubíraly kroky mladého Žerotína

Ilustrační foto
Autor: RegionálníPortály.cz

Mluví se o něm jako o složité osobnosti ve složité době. Řeč je o Karlu starším ze Žerotína – významném a mocném muži svého času. Zanechal po sobě spoustu stop v naší historii, a to především svým působením na Moravě, z části právě i na Rosicku.

Studentská léta na Moravě

Je docela dobře možné, že tento humanistický učenec, diplomat, právník a jeden čas první muž Moravy zavítal do Kratochvilky, neboť za jeho života již stál na tomto místě zájezdní hostinec, po němž je obec pojmenována, a Karel starší ze Žerotína jej na svých cestách mezi Ivančicemi a Rosicemi určitě nemohl minout.

V Ivančicích totiž Karel studoval šlechtické gymnázium a Rosice byly později jeho hlavním rodovým sídlem. Rosický zámek vděčí za své nádherné renesanční arkády právě jemu, zatímco zámek v Náměšti, který posléze také zdědil, přestavěl z gotické tvrze do renesanční podoby již jeho otec Jan starší. Přídomek „starší“ používali oba, aby se odlišili od mladších jmenovců ve svém rodě.

Rosický zámek (RegionyBrnenska.cz)

Karel ze Žerotína se narodil v roce 1564; když studoval v Ivančicích, již zde fungovala tiskárna Jednoty bratrské založená Janem Blahoslavem.

Vzdělanec, mecenáš a hluboce věřící evangelík

Po absolvování gymnázia strávil Karel téměř deset let cestami po Evropě a studiem na protestantských univerzitách. Získal tak neobvyklý přehled a znalosti a navázal kontakty s předními osobnostmi své doby. Ovládal latinu, italštinu, němčinu a francouzštinu a byl skvělým odborníkem v oblasti práva.

Především však byl hluboce věřícím evangelíkem, členem Jednoty bratrské; mimo jiné podporoval na studiích Jana Amose Komenského, který po návratu ze studií na jeho zakázku sepsal žerotínskou genealogii.

Roku 1591 bojoval mladý Karel ve Francii na straně hugenotů a krále Jindřicha IV. Navarského, v němž spatřoval vůdce evropské reformace. Navíc krále podpořil i obrovskou sumou 40.000 tolarů (za což by se dalo koupit panství). Muselo pro něj být obrovským životním zklamáním, když král peníze s díky přijal a o dva roky později pak přestoupil na katolickou víru.

Proslul svými diplomatickými schopnostmi a loajalitou

Vedle Komenského a krále Jindřicha IV. bychom našli celou řadu dalších známých jmen z historie, se kterými byl Žerotín v osobním kontaktu: Rudolf II. jej osobním listem pověřil rolí přísedícího moravského zemského soudu.

Když vypukl spor Rudolfa s jeho mladším bratrem Matyášem, postavil se Karel na stranu Matyáše, vůči němuž byl natolik loajální, že později odmítl složit hold zimnímu králi Fridrichu Falckému. Po smrti Matyáše se Karel osobně účastnil vyjednávání s novým habsburským císařem Ferdinandem II.

Žerotínovým švagrem byl Albrecht z Valdštejna – jeho sestra Kateřina byla Karlovou třetí manželkou. Žerotín Valdštejnovi toleroval jeho konverzi ke katolictví a on mu zase po porážce na Bílé hoře pomohl prodat náměšťské panství s co nejmenší ztrátou.

Korektní vztah měl Karel starší i s kardinálem Františkem z Dietrichštejna, který byl sice jeho politický i duchovní protivník, ale Žerotín si ho vážil pro jeho vzdělání.

Vrcholné období Moravy

V roce 1608, když Morava vypověděla poslušnost císaři Rudolfovi a přešla pod vládu jeho bratra Matyáše, byl Karel starší zvolen moravským zemským hejtmanem. Matyáš Moravanům povolil vyhlašovat válku a uzavírat mír, čímž se Morava fakticky stala zcela samostatným státem, kde Žerotín vládl prakticky sám.

Karel starší ze Žerotína (Johann Balzer)

V roce 1615 však na vlastní žádost z této funkce odešel, když viděl nejednotnost českých a moravských stavů. To už byl na obzoru konec vrcholného období Moravy, kdy země prosperovala a míra náboženské svobody a tolerance byla snad největší v Evropě.

Žerotínova diplomatická politika - slabost nebo prozíravost?

Žerotínovy životní postoje se dají ilustrovat na srovnání s jeho dvěma spolužáky z ivančické školy: Jindřichem Matyášem Thurnem a Karlem z Lichtenštejna. Zatímco horkokrevný Thurn řešil politické problémy vyhozením katolických úředníků z oken Pražského hradu a pragmatický Lichtenštejn přestoupil na katolictví, aby jako první z rodu získal titul knížete, snažil se Žerotín v politice vždy o kompromisní právní postup a ve víře zůstal po celý život věrný svému přesvědčení a raději odešel na čas do emigrace, i když jako jeden z mála nekatolíků směl zůstat na svém panství.

Právě snaha o kompromis a mírné řešení byla a je zdrojem rozporuplného hodnocení Žerotína ze strany jeho současníků i historiků. Katolíci ho neměli rádi, protože byl evangelík, a radikální protestanté mu vyčítali jeho umírněnost – ta ovšem nepramenila ze zbabělosti, ale z prozíravosti. Proto se nejednou ocitl zcela osamocen a stahoval se do ústraní.

Nejvíce mu bylo vytýkáno, že se v roce 1618 zasadil o to, aby Moravský zemský sněm odmítl výzvu českých stavů připojit se k povstání. Morava tak až do května roku 1619 zachovávala neutralitu, poté byla vojensky obsazena českým vojskem (pod vedením Karlova spolužáka Thurna) a došlo k převratu. Ironií dějin je, že pak po vítězství stavovské opozice na Moravě byl Žerotín na čas internován stejně jako jeho protivník kardinál Dietrichštejn.

Marné snahy o mír

V roce 1619 (to už byl povstalci vzat na milost) se Karel starší ze Žerotína snažil jménem povstaleckého direktoria vyjednat mír s císařem Ferdinandem II., ale marně – nadcházející válce, která vedla k porážce na Bílé hoře, již nešlo zabránit.

Císař mu po porážce stavovského povstání udělil osobní náboženskou svobodu a právo ponechat si majetek, proto mohl pomáhat obětem rekatolizace a podporovat Jednotu bratrskou a mimo jiné zorganizovat přesun tiskárny ze své kralické tvrze do polského Lešna.

Naposledy zasáhl Karel starší do politiky v roce 1628, když se podílel na vydání Obnoveného zřízení zemského pro Moravu. Z jedné strany se to dá posuzovat jako spolupráce s vítězi od Bílé hory, neboť tato zemská ústava znamenala konec stavovských i náboženských svobod. Z druhé strany vzato díky němu vznikl dokument mimořádných právních kvalit, který je z tohoto hlediska ceněn dodnes.

S Moravou byl spjat až do své smrti

Rok po vydání Zemského zřízení odešel Žerotín i s manželkou do Vratislavi, kam dopravil i svou náměšťskou knihovnu a také knihovnu Jednoty bratrské. Na Moravu a do Čech však dále jezdil; od roku 1633 žil v Přerově, kde i  v roce 1636 zemřel.

Zdálo by se, že našinec dnešních dnů by sotva s tímto šlechticem rodu i ducha našel společné téma, ale prameny nám přece jen jedno uchovaly: je doloženo, že Karel starší rád popíjel pivo a potrpěl si na svoji značku – když pobýval v Náměšti, nechával si dovážet pivo z Rosic, ačkoliv v Náměšti měl samozřejmě také vlastní pivovar*.

Starý pivovar Rosice (KIC Rosice)

*K tomu poznámka: Pivovar v Rosicích zanikl v době hospodářské krize a dnes z něj zbývají jen ruiny; náměšťský pivovar ukončil výrobu v roce 1949.

(Literatura: KNOZ Tomáš, Karel starší ze Žerotína – Don Quijote v labyrintu světa)

Článek byl převzat z Kratochvilského zpravodaje se souhlasem vydavatele