Rozhovor z Rosic

Michaela Hantková: děti píší díky kroužku lehčeji a kreativněji

Ilustrační foto
Autor: Michaela Hantková

Kroužek tvůrčího psaní působí na základní škole v Rosicích už několik let. Děti svou tvorbu prezentují rosické veřejnosti a účastní se různých soutěží. Jak jsme již informovali, vyhráli nedávno celostátní soutěž (Ne)obyčejný kluk. Proto jsme udělali rozhovor s jejich vedoucí, učitelkou Michaelou Hantkovou.

Můžete obecně popsat, co to je tvůrčí psaní? Má nějaké výchovné funkce?

Tvůrčí psaní je tvorba vlastních textů. Umožňuje rozvoj kreativity a schopnosti psát. Uvolňuje fantazii. Vede ke schopnosti zachytit realitu i sen do slov, metafor, estetických vět. Pomáhá rozvinout individuální styl, vypilovat techniky psaní. Věřím také, že je to myšlenková činnost, která pozitivně ovlivňuje rozvoj osobnosti.

Proč vás tvůrčí psaní zajímá, seznámila jste se s ním na nějakém jiném kurzu?

V rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků jsem absolvovala kurz tvůrčího psaní. Jsem češtinářka, učit sloh mě baví, ale chtěla jsem ho trochu povýšit. Sedm let jsem ve škole vydávala školní časopis. Jednou jsem pro redaktory chtěla uspořádat čtyřhodinový kurz tvůrčího psaní. Děti mě brzy přesvědčily, aby se z jednorázového kurzu stalo pravidelné setkávání. V kroužku se zároveň v rámci svého individuálního plánu rozvíjejí i děti mimořádně nadané.

Máte i nějaké vlastní literární ambice, píšete nějakou literární tvorbu?

Mám v hlavě námět na knihu pro děti, na papíře je ovšem zatím jen první kapitola. Vydat bych ale také chtěla svou řadu pracovních sešitů pro literaturu, mluvnici, sloh a mediální výchovu nebo pracovní listy zaměřené na rozvoj čtenářské gramotnosti.

Jak dlouho už dětí svého kroužku vedete a jak hodnotíte jejich celkovou schopnost psát?

Scházíme se třetím školním rokem. Děti z kroužku se už psát nebojí. Velmi rychle uchopí téma a originálně jej zpracují. V porovnání s vrstevníky píší lehčeji a kreativněji. Jejich texty mají vždy nějakou přidanou hodnotu. Jsou také více ochotny se k textu vrátit, přepracovat jej – prvním napsáním pro ně práce nekončí.

Myslíte si, že kroužek děti motivuje, aby se více zabývaly literaturou a vlastním psaním ve svém volném čase?

Práce v kroužku předpokládá, že děti budou psát i doma. Občas je potřeba přečíst nějakou knihu. Ve 45 minutách se jistě nedá komplexně zpracovat celé téma. V hodině debatujeme o nápadech, rozvíjíme děj, charaktery postav. Většinou stihneme napsat pouze pár odstavců. Zbytek děti napíší doma. Tam také většinou píší další vlastní texty.

Snažíte se nějakým způsobem představit tvorbu, která v kroužku vznikne, i veřejnosti?

Ve spolupráci s Městskou knihovnou Rosice pořádáme vždy na konci školního roku čtení pro veřejnost. Knihovna nám poskytuje příjemné zázemí. Čteme ukázky ze sborníku, který obsahuje všechny texty napsané v průběhu roku. Pro veřejnost jsme četli také na dni otevřených dveří naší školy. Občas se něco objeví ve zpravodaji Rosa. Máme vlastní webové stránky.

Nyní jste vyhráli soutěž (Ne)obyčejné děti. Účastnili jste se už předtím nějakých soutěží?

Pravidelně sleduji různé internetové portály, které vypisují literární soutěže. Pokud je téma zvládnutelné, účastníme se. Účastníme se také soutěží, jež vypisují místní organizace. Do školy také chodí různá zadání.

V minulých letech jsme se zúčastnili soutěže literárních sborníků Nadílka našich dílek. Skončili jsme na druhém místě, ale hlavně jsme při předávání cen v Praze získali zkušenosti a další tipy ke zkvalitnění sborníku i tvorby. To, myslím, bylo zásadní pro úspěch v soutěži (Ne)obyčejný kluk. Dále jsme se zúčastnili soutěže pořádané knihovnou a Gymnáziem T. G. Masaryka v Zastávce Po stopách malého prince (díky té jsme poznali paní Chantal Poullain), nebo soutěže Voda různých tváří vyhlášené Povodím Moravy, s.p.

V rámci soutěže (Ne)obyčejné děti bylo cílem vytvořit kapitolu, která bude součástí knihy (Ne)obyčejný kluk. Můžete krátce uvést, o čem tato kniha byla a o čem byla také vítězná kapitola?

Paní Palaciová napsala úžasnou knihu. Dětem se čte velmi lehce, má krátké kapitoly. Je vtipná i dojemná. Vypráví příběh postiženého chlapce Auggieho – narodil se s deformovaným obličejem a nyní má poprvé jít do běžné školy. Vyrovnává se s odsuzujícími reakcemi ostatních, nakonec si najde svůj okruh přátel. Příběh vypráví několik vypravěčů, s každým dalším vypravěčem se o situaci dozvídáme něco nového. Jáchym, vítěz soutěže, se rozhodl, že část příběhu povypráví očima psa Daisy.

Jak dlouho děti připravovaly svou tvorbu, kterou do soutěže přihlásily?

Bude to možná znít jako rouhání, ale Jáchym svou kapitolu napsal během 15 minut. Nebo alespoň její základ. Příprava na celou soutěž ale trvala déle. Museli jsme se vystřídat v četbě knihy. Pak jsme debatovali o možnostech pokračování. V hodině žáci napsali první nástřel své kapitoly, doma ji dokončili. Na další hodině jsme pak jejich výtvory četli a domlouvali se na úpravách. Definitivní verze byla na světě tak měsíc a půl po zadání.

Nyní připravujete i vlastní soutěž, která bude na podobné téma, a to o příbězích lidí s deformovaným obličejem. Spolupracujte nějak s autorkou této knihy, anebo je to váš vlastní podnět?

Spolupracovat s autorkou – to by byl sen. Bohužel to tak není. Soutěž jsme vymysleli, abychom se odvděčili co největšímu počtu žáků, kteří pro Leu a Jáchyma hlasovali. Pro jednoho žáka z každé třídy je připravená jedna z knih, které jsme v soutěži vyhráli. Ukazuje se, že téma je zejména pro menší děti velmi těžké. Těším se ale, jak budou členové jejich práce hodnotit. Takovou činnost ještě nezažili, bude to pro ně jistě zajímavá zkušenost.

Stránky kroužku tvůrčího psaní http://tvurcipsanizsrosice.webnode.cz/